Pamětní deska aneb Zetova první výprava do lesů

Autor Vladislav Raška – Allah

Již první číslice v datu narození Miloše Zapletala předznamenala jeho životní cestu – foglarovská šťastná TŘINÁCTKA. Všechno, co jsem kdy napsal, se dá převést na společného jmenovatele – skautský program pro výchovu a volný čas mládeže.

Dnes dopoledne – úterý 13. ledna – přibude na předměstském domě v prostějovské Určické ulici (na fotografie) pamětní deska – zde se před 96 lety narodil skautský spisovatel a pedagog Miloš Zapletal. Výrazná osobnost české kultury, kterou dnes není třeba veřejnosti zvláště představovat. V posledních letech jakoby se s nejrůznější sbírkou ocenění roztrhl pytel. Spisovatel známý svou vskutku mimořádnou skromností (s thákurovoským příkazem žíj ve skrytu), by nestačil protestovat, vždy on je jen píšící pedagog, nikoli spisovatel – dodejme: se stem položek napsaných, sestavených či přeložených knih, a to mluvíme o titulech, nikoli o vydáních! Jen bezkonkurenční Skautské prameny obsahují třicet svazků! Pět foglarovek by bez jeho podílu nikdy nevzniklo! O jeho vlastním rozsáhlém knižním díle nemluvě. Nejsou to jen všeobecně známé hry. Stačí jen zběžně prolistovat jeho Personální bibliografie neperiodických publikaci (2012, 76 stran).

Ve svém jen částečně zveřejněném životopise (nejdříve jen ŽivotoSpis, později pod názvem Pět životů) vzpomíná: Narodil jsem se (…) v tom pokoji, kde jsme pak bydleli čtyři další léta.

Prožil zde sice jen první roky života (ale až do patnácti let se sem o prázdninách vracel k prarodičům), nicméně toto krátké období bylo pro něj nezapomenutelné. Připomeňme si z téhož zdroje: … jednou jsem rodičům zmizel na několik hodin z dohledu. Nebyl jsem však sám, ale s celou tlupou malých kluků, která se vydala z města k horám v dálce. Prošli jsme kolem cihelny a za nekonečně dlouho dobu jsme dorazili k prvním svahům Drahanské vrchoviny. Tam také rostl vysoký les. Ten na mne zapůsobil tak hlubokým dojmem, že mi dodnes nevybledl v paměti. Zvlášť mě ohromily malé skalnaté rokliny zarostlé kapradím… Domů jsme dorazili strašně unavení a hodně pozdě.

Podíváme-li se na novou desku, nemůžeme si bohužel nepovšimnout, že je jednak poněkud „mnohomluvná“ (další informace mohl poskytnut QR kód), jednak nás zamrzí absence skautské lilie, která je s jeho životem neodmyslitelně spjata. Ale buďme vděčni, že se to podařilo, za čtyři roky ke stému výročí by na prostějovském magistrátu mohla být zcela jiná „konstelace“. Takže díky současnému vedení města za jednoznačně záslužný počin!