Autor Vladislav Raška – Allah
Zmrzlá a zasněžená hanácká metropole – tou skutečně před sto lety Prostějov býval mnohem více než dnes – se stala svědkem další pocty pro většinu současných obyvatel utajené osobnosti, a to odhalení pamětní desky na jejím rodném domě. Připomeňme jen, že dnes sotva padesátitisícové město rozhodně netrpí nouzí o významné rodáky – jen namátkou uveďme: Matěj Rejsek, Edmond Husserl, Karel Dostál Lutinov, Jiří Wolker, Eduard Valenta, slavné rodiny Kovaříků či Wichterlových nebo druhý náčelník českých skautů Rudolf Plajner. Mezi ně se dnes hrdě řadí skautský spisovatel, editor, překladatel, autor největší encyklopedie her na světě a dodejme ještě třeba Foglarův pokračovatel… Jak to že jste o něm – pokud nejste skauty, woodcraftery či táborníky – dosud neslyšeli? Jednoduché vysvětlení – byl to úžasně skromný člověk, nikde se necpal, nepotřeboval se zviditelňovat – po vzoru svého učitele Rabíndranátha Thákura „zůstával ve skrytu“. To kvůli němu se naučil bengálštině a několik jeho povídek i přeložil. Miloše Zapletala (1930–2025) nebylo možné dostat do televize – tam byl nad jen jednou, a to jen proto, že se s ním dobře znal Jan Schmid, jeden z redaktorů známé literární revue Třistatřicettři. Do časopiseckých rozhovorů to bylo snazší, pokud ho ovšem hned ujistili, že to bude třeba o skautském programu, rozhodně ne o něm! Ne besedy se čtenáři tento znamenitý vypravěč nejezdil, obával se totiž, že by mohl sklouznout k nějakému tlachání. Nikdy totiž doma neměl televizi, takže nemohl slyšet mnohahodinové „duchaplné“ projevy politiků, tudíž o skutečném tlachání neměl vůbec ponětí.
Při pohledu na mapu vidíme Prostějov roztažený ponejvíce od východu na západ, z jeho středu na jih, kde se nachází dům číslo 8 v Určické ulici, se i dnes dostaneme nejsnáze za město. Ve třicátých letech minulého století, kdy se odehrál útěk malého Miloše do blízkých lesů, který jsem včera z jeho vzpomínek uváděl, to bylo ještě snazší, stačilo jen minout několik domů, odbočit vpravo a vydat se k prvním kopcům Drahanské vrchoviny. Dnes by to již tak snadné nebylo.
Vraťme se však k dopolednímu odhalení pamětní desky. O pobytu Miloše Zapletala v tomto domě jsem psal v předchozí zprávě, takže nyní jen stručně k slavnostnímu aktu, kterého se zúčastnil primátor se všemi svými náměstky.
V úvodu náměstkyně pro kulturu Milada Sokolová poděkovala současným majitelem domu za vstřícnost při umístění desky a přečetla poděkování a omluvu dcer Jany a Aleny: „Moc nás těší, že bude mít táta na svém rodném domě pamětní desku, která ho bude i tímto způsobem nadále připomínat. Aktivity Prostějova si velmi ceníme a velké díky patří samozřejmě i rodině, která v domě dnes žije. Určitě se za později za vhodnějšího počasí do Prostějova vydáme.“
O díle a přínosu zdejšího rodáka zasvěceně promluvil primátor města Prostějova František Jura. Připomněl, že již v loňském roce mu byla za zmíněné zásluhy udělena Cena města Prostějova. Překvapilo mě, že to nebyla běžně připravená úřední řeč, dostalo se mně vysvětlení, že pan primátor, v mládí aktivní sportovec, patřil k čtenářům jeho knih a mnoho z nich při práci s mládeží i využíval.
O průběhu této akce si můžete více přečíst na webu města, kde najdete i více fotografii (Pamětní deska Miloše Zapletala odhalena – Prostějov)
Moje žena mě občas doma vytočí, venku zase často něco natáčí – zde však jen na dokreslení krátce zachytila atmosféru z průběhu akce, neboť záznam a rozhovory z dnešního slavnostního odhalení přinese během pár dnů TV Morava Olomouc, na webu bude volně ke zhlédnutí.
