Podzimní večery, kdy je v ulicích všechno tak podivně tajuplné až strašidelné a kdy vzduch přímo sálá nějaký neznámým dobrodružstvím byly opět tady. Nad mořem střech a stříšek starého města v Lipníku se zelenalo večerní nebe, v oknech se rozsvítila světla, vzduch voněl starým listím, ulicemi spěchali neznámí lidé, všude bylo plno tajemných stínů a lampy postupně měnily soumrak ve večerní tmu. Ze Stínadel byla docela zřetelně slyšet válečná píseň Vontů, píseň beze slov, nápěv nahánějící hrůzu, o kterém se myslelo, že už nikdy nezazní.
V právě v ten páteční podvečer zastavuje na vlakové stanici Lipník nad Bečvouněkolik vlaků ze směru od Prahy, Brna, či Studénky, aby z nich postupně vystoupilo několik hloučků postav, které zamířili někam směrem do neznámých hlubin města, vstříc nečekaným příhodám v křivolakých a tajuplných uličkách. Nechyběli členové 45. OBS Bobří stopa z Brna, zástupci oddílu Tygří Dráp ze Štramberka, táborníci z Pikárce, Hagenovci z Mohelnice, 155. KBS Moravští Indiáni z Vyškova, či 385. KBS Rychlý kokos z Českého Brodu. Přesně na 50 osob bylo ubytováno ve skautské klubovně oddílu „Lipnická dvojka“ a když na věži odbyla osmá hodina, shromáždili se davy zvědavců a zájemců o Vontské dění u bývalé synagogy. Zde Vontská rada informovala o znepokojivém dění ve Stínadlech. Poslední Velký Vont Eda byl neprávem obviněn, že již u sebe nemá talisman Vontů ježka v kleci, a tak davu před sebou jako důkaz kovový hlavolam ukázal. Jen chvíli však trvalo napjaté ticho, ve kterém ježek zacinkal na mříže svého příbytku, ze kterého ho umělo dostat na svobodu jen pár jedinců. Ke zděšení posledního vládce Stínadel, Vontské rady i všech přihlížejících se ze tmy vynořili dvě záhadné postavy v kuklách! „Černé stíny!“ hlesl někdo z davu. Než se však všichni vzpamatovali byl Velký Vont přemožen a talisman Vontů odcizen. Podaří se hlavolam získat zpátky a zachránit čest Vontské organizace?
Zorientovat se v neznámém městě ponořeného do tmy, nebyl zdaleka jediný úkol soutěžních dvojic, které se vydali pátrat do uliček. Jejich prvním úkolem bylo najít další dvě dvojice a utvořit tak uskupení, které se bude ucházet o Velké Vontství. Každá parta dostala navíc slepou mapu, do které měla zaznamenat co nejvíce názvů Stínadelských ulic a také vypátrat Vlastu Sýkorovu s vlajkou Rychlých šípů a Vláďu Dratuše se žlutými špendlíky. Každá zapsaná ulice a získaný předmět rozhodoval o pořadí v první hře. Nakonec v ní bojovalo přesně 36 Vontů rozdělených do 6 ulic.
BELMUTKA – Dorča, Emma, Rychlonožka, Helča, Sofča, Kačka
DUŠNÍ – Eda, Kuba, Terka, Opice, Bára, Filipka
KARMELITÁNSKÁ – Lili, Barča, Veverka, Bedýnka, Hanka, Štěpánka
MYDLÁŘSKÁ – Eliáš, Vydra, Špaček, Elixír, Beruška, Borůvka
REJDIŠTĚ – Chlebastik, Černá maska, Bohoušek, Vojta, Vojtěch, Eliška
ŘÁSNOVKA – Košile, Barča, Vincent, Rexík, Miki, Sympaťák
Nejlépe do začátku srazu vstoupila ulice Dušní, jenž si pod vedením Velkého Vonta Edy připsala 1. místo. Večer však ještě nebyl zdaleka u konce. Vontská rada našla tajný vchod do Kocouřího hrádku, který se stal dějištěm další etapy. Stará opuštěná budova s dlouhými chodbami a mnoha dveřmi. Jak prokázat svoji odvahu, důvtip a schopnost orientace v tajuplných prostorách? Skupinky se museli umět vyhnout nejen starému hlídači, ale také najít správnou místnost a v ní dokument nazvaný „Listina Vontů“, na který svým podpisem měli stvrdit zájem o Vontské hnutí. Komu se podařilo v časovém limitu vydat se i na půdu, mohl objevit starý prádelní koš a dozvědět se, jaký že byl osud zmizelého Vonta Karla Dymoráka, kterého již nikdo nikdy neviděl…
Do druhého dne nás budí nejen příjemné počasí, ale také chutná snídaně, kterou připravila Vontská rada. Kromě Rozsvíceného čaje si děti mohli namazat rohlík taveným sýrem dle receptury zámečnického mistra Ema, či pravou nefalšovanou paštikou od staré Jeremiášky. Za chvíli bylo však živo nejen v klubovně, ale také v uličkách. To se totiž rozkřikla zpráva, že se objevil pro Vontské hnutí velmi důležitý předmět ukrytý na neznámém místě… Co a kde to bylo měly určit tajemné zprávy – INDICIE, které u sebe měli členové Vontské rady. Každého u nich bylo třeba nejen vypátrat, ale také u něj splnit nejednoduchý úkol. Pátrači tak museli najít Šmejkalovu ohradu, bývalou židovskou synagogu, starou hradební věž, zámeckou zahradu, kašnu Roberta Komoura, židovský hřbitov a další místa. A kam se skupinky měli po splnění úkolů vlastně vydat? Indicie zněly následovně…
TAK KDE KAŽDOU HODINU BIJE ZVON, BUDE BRZY VONTŮ SHON
NEMÁ MINUTY ANI VTEŘINY, JEN PAPRSKY TAM POČÍTAJÍ HODINY
V MÍSTU VONTY ZVANÉM KARMELITÁNSKÁ ULICE, STOJÍ STARÁ ZVONICE
O VELKÉ VONTSTVÍ BUDE ŘEŽ, VÍTĚŽEM BUDE TEN, KDO NAJDE VĚŽ
PO SCHODECH MUSÍTE VYJÍT NAHORU, JEN POMALU DBEJTE POZORU
UKRYTÉ POSELSTVÍ LEŽÍ TAM V PRACHU, PŘED TÍM UŽIL SI JAN TLESKAČ STRACHU
U JAKUBA BYL KDYSI ZVONÍKEM, ZÁMČNICKÝ MISTR BYL JEHO SMRTI VINÍKEM
TEN KDO POVÍ VÁM NĚCO VÍC, JE STARÝ MUŽ, STARÝ KOSTELNÍK
Skupinky dorazili do cíle v následujícím pořadí a mohli tak do své sbírky artefaktů založit další cenný kousek a to deník Jana Tleskače: 1. Karmelitánská, 2. Mydlářská, 3. Řásnovka, 4. Dušní, 5. Belmutka, 6. Rejdiště
Protože boj mezi skupinami se postupně vyostřoval, vypukla v uličkách přesně v poledne velká bitva. Pravidla byla tentokráte prostá a jednoduchá. Strhnout co nejvíce soupeřům z rukávu fáborek, neboli život, vyřadit je postupně ze hry a obsadit bonusová stanoviště ve Stínadlech v pravý čas. To že se nejedná o hru pro malé děti může potvrdit i starý kostelník, který zřídil nemocniční stanoviště u kostela sv. Jakuba. Zde měli soupeřící Vontové získávat po ošetření nové životy (fáborky), ovšem občas bylo třeba bojovníkům se žlutými špendlíky na klopě zastavit opravdové krvácení, narovnat ohnuté končetiny dolní i horní, vrátit vyražený dech a v neposlední řadě dát duševní outěchu, případně v situacích terminálního stavu, již poskytnou poslední pomazání. Zkrátka a dobře jen díky zkušenostem ze zdravotnického kurzu jsme i letos nemuseli absolvovat smuteční ceremoniál s Robertem Komourem. Jak nakonec bitva na život a na smrt dopadla? 1. Karmelitánská, 2. Mydlářská, 3. Dušní, 4. Belmutka, 5. Rejdiště, 6. Řásnovka.
Cateringová firma Mažňák a syn i letos byla připravena na vše a tak mohla všem hladovým nabídnout lahodné dobroty garantované třemi hvězdami Mischelinské restaurace. Těstoviny s masovou směsí se stali takovým hitem, že někteří si šli přidat i dvakrát, jelikož Přema vymyslel vskutku originální řešení a to bezedný hrnec, ze kterého bylo možné stále servírovat do ešusů další porce, aniž by kolínka značky Mischelin ubývali.
Mezitím se již schylovalo k další dobrodružné pátrací hře, která jako by vypadla z pera spisovatele Jaroslava Foglara. Pátrat do tajuplných prostor Kocouřího hrádku, bloudit dlouhými a až strašidelnými chodbami, hledat za zavřenými dveřmi v podivuhodných místnostech, v ponurých půdních i sklepních prostorách, stoupat a klesat po schodištích vedoucích do neznáma. Co však, či koho tam hledat? Osm členů Vontské rady se ukrylo někde v této záhadami opředené budově a pro každou skupinku pátračů si připravilo jeden úkol. Kdo jej splnil, dostal jako odměnu jeden starý klíč. Celkem šest jich bylo nakonec potřeba, aby bylo možno odemknout starou mříž a za ní hledat Vontskou kroniku. Co však bylo předtím třeba splnit? Složit Vontskou hymnu, vyluštit tajemnou šifru, či najít způsob jakým se dostat z místnosti uzamčené třemi visacími zámky… V těchto soutěžích byli nakonec nejúspěšnější a nejrychlejší hoši a dívky z Dušní ulice, čímž se dostali na průběžné první místo.
Avšak další body bylo možné získat v menší disciplíně, a to zapamatování si stínadelských postaviček, které byli na kartičkách rozmístěny u svítících lucerniček. Ty bylo třeba je ve své paměti přinést zpět k družstvu a zapsat je. I v této hře zvítězila ulice Dušní a před poslední hrou jen upevnila své vedení.
Rozhodnout se tedy muselo v největší závěrečné bitvě. V ní šlo o to vyměnit své body i získané artefakty s různou hodnotou za hlasy Vontů, které rozhodli o konečném zisku a také pořadí. Do toho však ještě vstoupil Širokko s ježkem v kleci, jenž se stal velmi ceněnou kořistí a také celkovou bitvu velmi ovlivnil. Nejvíce hlasů nakonec ukořistila Mydlářská ulice a to přesně 220. Z předposledního na druhé místo se vyšvihla velmi neočekávaně Řásnovka se 178 hlasy. A do finále proklouzla dlouho na čtvrté příčce zapomenutá Belmutka, které hon na Širokka pomohl k zisku 141 hlasů. Ulice Dušní klesla po postupovou čáru s celkovým ziskem 129 bodů. Rejdiště poskočilo alespoň na 5. místo a ulice Karmelitánská tak nakonec uzavřela peloton, ač ještě v polovině dne byla první.
Stejně jako před rokem i letos se o pozici Velkého Vonta utkali ve finálovém souboji tři kandidáti z nejúspěšnějších skupin – Mydlářská nominovala Eliáše, Belmutku zastupovala Dorča a divokou kartou byla reprezentantka Řásnovky Košile, jejíž ulice před poslední velkou hrou byla ještě na 5. místě. Celkem tři disciplíny, ve kterých se turnajovým systémem všichni utkali, byly k vidění v zasedací místnosti Vontské rady – zkouška hbitosti s ping-pongovým míčkem na lžičce, zkouška síly v podobě kohoutích zápasů a zkouška ve vyndávání ježka z klece. V konečném součtu získala nejvíce bodů Košile, která se tak stala novou Velkou Vontkou!
Pořadí v souboji o Velkého Vonta: 1. Košile 4 body, 2. Eliáš 3 body, 3. Dorča 2 body
Místností, jenž osvětlovala světla lampionů, lucerniček a svíček, se rozezněla píseň Vontů, která byla znamením, že Stínadla již mají svého nového panovníka. Odstupující Velký Vont Eda pronesl slavnostní řeč, ve které poblahopřál své nástupkyni a sdělil přání, aby celá čtvrť v níž hoši a děvčata nosí žluté špendlíky, byla svorná, aby nebylo nikomu činěno bezpráví a v uličkách vládla spravedlnost.
Na závěr se patří poděkovat všem, kteří se zasloužili, že se tako akce vydařila a všem se v Lipníku na Přerovsku líbilo. V první řadě to byl organizátorský tým, který pod mou taktovkou připravoval program se složení Soki, Přema, Vítek a Ondra. Dále přispěli svým dílem přímo ve Stínadlech i další pořadatelé Čáp, Doubravka, Žluťásek, Winoga, Tínka, Hagen a Turlogh. Dále děkujeme skautskému oddílu „Lipnická dvojka“ za to, že nám poskytli na víkend zázemí a že nám ukázali zajímavá místa ve Stínadlech. Díky Prófo a Otesánku! Již nyní se můžete těšit na další sraz, který se uskuteční v průběhu května 2024. Kdy a kde „jarní robinsonáda“ proběhne vás budeme včas informovat. Stejně tak v říjnu příštího roku nás čeká další pokračování Tajemství Stínadel na prozatím neznámém místě.
Buďme svorni! Žlutá je barva naše! Nevyzraďme nic, co víme! Mlčenlivost chrání nás!
Fotogalerie od Čápa k nahlédnutí zde: https://photos.app.goo.gl/…Vo8
