Autor Zdeněk Žanda: Už za Lhánicemi se svět proměnil. Účastníci, nyní v roli věrných poddaných řeckého krále Odyssea, se ocitli na starobylé Ithace a vydali se na dlouhou a dobrodružnou cestu plnou mytologických nástrah, zkoušek a nečekaných zvratů. Celotáborová hra inspirovaná řeckými bájemi a pověstmi vtáhla děti na týden do děje tak intenzivně, že na vlastní kůži zažily rozmary olympských bohů.
Příjezd na tábořiště odstartoval slavnostním přivítáním v Odysseově paláci, kde na táborníky čekal sám Odysseus, Penelopé i věrní průvodci. První den se nesl ve znamení budování nového domova pomocí land artu, poděkování bohům a zkoušek na tradičních řemeslnických stanovištích – děti si vyzkoušely práci hrnčířů, tesařů, přadlen, stavitelů i lékařů. Idylu však trochu narušila Kalchásova věštba o Paridově soudu.
Druhý den prověřil odvahu táborníků v plné síle. Po příjezdu k Tróji a stavění obranných palisád následovalo divoké období trójských bojů, krádeže bájného Palladia a legendární lest s trójským koněm. Účastníci si vyzkoušeli, jaké to je skrývat se v těsném prostoru břicha dřevěného koně a v tichosti vyčkat na správný okamžik pro dobytí města.
Cesta domů ale přinesla první rány osudu. U země Kikónů sice táborníci po boku kněze Márona doplnili zásoby a užili si večerní hry, vzápětí však museli prchat před posilami nepřátel a čelit svůdným Lótofágům, jejichž lotosy hrozily vymazat vzpomínky na domov.
Pondělí přineslo jednoho z nejděsivějších protivníků celé cesty – kyklopa Polyféma. Po dramatickém oslepení obra se děti musely plížit z jeskyně pod břichy pomyslných ovcí. Ani setkání s vládcem větru Aiolem nepřineslo klid; rozbalený měch plný nepříznivých větrů zahnal lodě zpět na širé moře. Následoval nelítostný útěk před obřími Laistrygóny a náročné pádlování k ostrově záhadné čarodějky Kirké.
Úterní dopoledne patřilo magii. S pomocí ochranné květiny Moly, kterou pomohl najít bůh Hermes, odolali táborníci kouzlům Kirké. Za pomoci lektvaru, který na radu čarodějky připravili, pak proměnili své druhy zpět v lidské bytosti. Kirké si je pak otestovala z řeckých frazémů a idiomů, načež je poslala za věštcem Teiresiasem do podsvětí. Účastníci museli ubránit obětní krev před dotěrnými dušemi zemřelých, než jim slepý věštec Teiresias odhalil proroctví o dalším osudu, hrozbách Héliových krav a zrádných sirénách.
Středeční program prověřila vytrvalost táborníků a jejich kuchařský um při vaření kotlíkového guláše. Zlomovým bodem se stala výprava na ostrov Thrinákie, kde se na svěžích loukách pásla stáda boha slunce Hélia. Navzdory přísnému varování došlo k porušení zákazu, což na posádku přivolalo hněv v podobě ničivé půlnoční bouře seslané samotným Diem. Účastníci tak museli vyrobit loď, na které by dopluli dál. Leč čekala je Scylla s Charybdou…
Ve čtvrtek ztroskotala posádka u nymfy Kalypsó, která je sice nechala svobodně odejít, ale bez jakékoliv pomoci se zásobami. Děti si tak musely projít principy potravních pyramid, postavit provizorní vory a čelit vlnám na cestě k Fajákům. Zde se tábor proměnil v divadelní scénu – skupinky tvořily vlastní divadelní představení o prožitých dobrodružstvích, která pak s velkou slávou uvedly na večerním představení spojeném s tancem.
Celotáborová hra vyvrcholila v pátek, kdy se Odysseus se svými lidmi konečně dostal po cestě plné útrap zpět na rodnou Ithaku. Avšak sotva se setkal se svou milou Penelopou a synem Telemachem, už přiběhl Hermes, že na město útočí Poseidon s Krakenem a nejlepší tak bude snažit se přesvědčit bohy, aby se za ně přimluvili u Dia. Když ithačané získali dostatečnou podporu, přemluvil nakonec Zeus Poseidona, aby už nechal Odyssea na pokoji.
Po splnění všech úkolů a závěrečných dotaznících se celá řecká výprava rozloučila s úspěšným táborem diplomy, které jim připravili skupinkoví vedoucí, a posezením s kytarou a písničkami.
V sobotu dopoledne již všichni účastníci opustili Ithacu a navrátili se do svých skutečných domovů. Snad jim tábor alespoň ukázal cestu k starým řeckým bájím a pověstem.
