Smutná zpráva dnes zasáhla nejen členy našeho Sdružení. Včera ve věku 95 let zemřel Miloš Zapletal, skautský vedoucí, pedagog, spisovatel, redaktor, překladatel knih E. T. Setona, autor dobrodružných románů pro děti a mládež, tvůrce největší encyklopedie her na světě, editor čtyř Foglarových knih a třiceti svazkových Skautských pramenů a také dlouholetý člen SPJF.
Miloš Zapletal, přezdívaný Zet, se narodil 13. ledna 1930 v Prostějově. Vyrůstal však v Pardubicích, kde také vstoupil do vodáckého skautského oddílu. Po vystudování Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy působil chvíli také jako učitel tělesné výchovy. Velkou část života však prožil Liberci, kde se stal vedoucím skautského oddílu Sedmička. Ten musel být po zákazu Junáka v roce 1970 přetransformován na turistický oddíl. Psal také romány ze skautského prostředí, a to v době tzv. normalizace, kdy to nebylo vůbec samozřejmé. Několikaletý zákaz publikování na sebe nenechal dlouho čekat.
Do podvědomí čtenářů, či pracovníků s dětmi a mládeží, se však nejvíce zapsal jako autor mnoha motivačních knih, zejména však Velké encyklopedie her, přeložené do několika jazyků – včetně exotické japonštiny. Woodcrafteři a skauti si cení moderních překladů knih E. T. Setona nebo třiceti svazků Skautských pramenů, které jim mohou v cizině jen závidět. Pro příznivce Jaroslava Foglara připravil šest svazků, jež by bez jeho píle a obrovské erudice sotva vznikly. Jednalo se například o Kroniku Hochů od Bobří řeky I. a II., Hry Jaroslava Foglara, Z Bobří hráze a Tábor Zelené příšery. Spisovatel byl celý život velmi skromný a popularitě či přízni médií se spíše vyhýbal.
Osobní vzpomínku na Zeta napsal člen Vedení SPJF Vladislav Raška – Allah:
„Miloš patřil k těm, který mě téměř současně s Jestřábem zasáhli navždy… Ta smutná zpráva se bohužel v posledních měsících dala tušit – Zetův stav se skutečně povážlivě zhoršil, nebyl již možný ani telefonní hovor… Přesto takové oznámení vždy zapůsobí jako blesk z čistého nebe. Považoval jsem ho za svého učitele na skautských stezkách. To od něj jsem se poprvé dozvěděl o existenci buddhistického kanonu Dhammapadam, když do novoročenky počátkem sedmdesátých let vložil úžasné verše: Vůně květin nejde nikdy proti větru… Všechny kraje prostupuje dobrý člověk. – Dnes si se zármutkem uvědomuji, že takovým člověkem nepochybně nejen pro mě byl i on! Vzpomínám…“
Sbohem Zete a děkujeme za vše!
