Oprášit tradici Vontské organizace, najít hlavolam Jana Tleskače a zvolit nového vládce Stínadel. To vše a mnoho dalšího se mělo odehrát v průběhu čtvrtého říjnového víkendu ve starobylé židovské čtvrti v Třebíči. Mezi místními se této části města, propletené množstvím křivolakých uliček, náměstíček, průchodů, dvorků a plácků, neřekne jinak než Stínadla. A právě tam se v páteční podvečer objevil klub Rychlých šípů, nevraživě tvářící se hoši se žlutými špendlíky na klopě a také pátrači s baterkami, kteří chtěli odhalit staré záhady a tajemství dávno zapomenutá a zpuchřelá.
Páteční večerní rychlík Rožmberk přivezl na Třebíčské vlakové nádraží členy oddílu Bobří stopa z Brna, děvčata z oddílu Tygří Dráp, táborníky z Pikárce a nechyběla ani početná výprava 385. KBS Rychlý kokos z Českého Brodu. Po ubytování v katolickém gymnáziu u pobočky Halahoj je program zahájen promítáním černobílého seriálu Záhada hlavolamu z roku 1969, jenž byl sestříhán do kratší verze. Účastníci tak byli uvedeni do děje a nic již nebránilo přesunu z vnitřního města do čtvrti Zámostí, kde se nachází nechvalně proslulé a nebezpečné stínadelské uličky. Patnáct dvojic pátračů do nich vyrazilo se slepou mapou, zapsat správné nápisy uliček a také vstříc dobrodružství. Město bylo již dávno pohlceno tmou a staré lampy židovské čtvrti házely podivné stíny. Navíc se tu všude pohybovali nepřívětivý a podráždění lovci životů se žlutými špendlíky, kterým se nezvaní hosté toulali po jejich revíru. Aby toho v ponurém podzimním večeru nebylo příliš moc, šířili uličkami dobrou náladu a žluté kvítky členové klubu Rychlých šípů.
Sobotní den přinesl typicky stínadelské počasí. Nad křivolakými uličkami se zatáhla oblaka, dolů na stříšky domů a na starou pouliční dlažbu se snášel chladný deštík. Mezitím však dvojice pátračů nalezli v různých koutech tajuplné čtvrti další spoluhráče do své Vontské ulice a také tři díly dopisu. Po jeho složení stačilo vydat se do ulice Belmutka a tam hledat vchod do tajemného domu, kde se údajně konala schůze Vontské rady. Postupně tak všichni pronikli do tajů a zákoutí několik století staré stavby v zástavbě Židovské čtvrti, kde se chodbou dostali ke schodišti do prvního poschodí, poté po terase do zadního traktu domu a následně úzkým schodištěm zase klesali do hlubin sklepních prostor… A tam ve svitu lampiónů a ohně z krbu seděli v kápích u starého stolu zástupci Vontské organizace, jejichž diskuzi pátrači inkognito mohli vyslechnout. Hned v další části dopoledne pak pětice nově utvořených týmů vyráží hlava nehlava do ulic pátrat po Žlutých kvítcích, listech Ginga, listu z Tleskačova deníku, či plánku létajícího kola…
Poté cateringová firma Mažňák a syn zajistila pro mlsné vontské jazýčky perfektní pochutiny. Kuřecí řízečky, vetetarináskou i masožravou pizzu a do zásob pak nechyběli ani bagety dle receptury staré Jeremiášky. Po polední přestávce pak mladí Vontové vybíhají do uliček hledat 8 stanovišť a tam zjistit 8 indicií a také 8 kódů od zámku staré truhly. Složení osmice slov dohromady prozradilo úkryt v podzemní chodbě staré ledovny, nacházející se u baziliky sv. Prokopa. Jako první složila indicie dohromady vontská parta z Rejdiště a dorazila také s předstihem před ostatními do bývalého benediktýnského kláštera, čímž do svých rukou získala Vontskou kroniku. Další etapou byla pátračka v uličkách, ve které bylo třeba odpovědět na co nejvíce z 15ti otázek. Zde naukázku uvádíme některé u nich – Jaká dílna je v průchodu mezi ulicemi Nadpotoční a Belmutka? Ve které roce byla postavena přední synagoga? Jaké číslo má dům se studnou na Karmelitánské ulici? Jaké zvíře má ve znaku poslední dům v ulici Jircháře?
Když již na město dopadl soumrak a uličky ve Stínadlech osvětlovali jen staré lampy, vypukla mezi Vonty velká závěrečná bitva. Nešlo však jen o zisk životů ostatních skupin v soubojích papírovými koulemi, ale také o to najít dvě záhadné postavy. Jednou z nich byl zapomenutý učen Jana Tleskače, který měl u sebe létající kolo a druhou Širokko s hlavolamem ježek v kleci. Za zisk těchto starých stinadelských artefaktů mohli všichni získat rozhodující body do tabulky a zvrátit tak dosavadní pořadí.
Nakonec se vontské party z pěti různých ulic umístili následovně:
- BELMUTKA – Tonda, Eda, Rychlonožka, Anet, Marek, Kuba
- NADPOTOČNÍ – Martin, Opice, Šimon, Vincent, Paťák, Barča
- REJDIŠTĚ – Bedýnka, Veverka, Bobr ze Severu, Bohoušek, Černá maska, Sympaťák, Chlebastick
- MYDLÁŘSKÁ – Špaček, Elixír, Vydra, Sam, Jožin, Oheň
- KATOVSKÁ – Bára, Dora, Terka, Ema, Emma, Filipka
Do velkého finále o Velkého Vonta tak postoupili tři vybraní zástupci vítězných ulic, které čekali tři krátké úkoly – Bemlutka poslala do boje Edu, Nadpotoční ulice nominovala Paťáka a Rejdiště vsadilo na Chlebasticka. V prvním kole musel kandidát na Velkého Vonta prokázat nejen rychlé nohy, ale také dobrou paměť a pevné nervy. Najít v temné uličce schránku s 15 figurkami různých barev, ty přesně podle zbarvení spočítat a vrátit se dříve než ostatní. V této části zvítězil Eda. Druhé kolo přineslo další dramatické okamžiky. Udržet hořící svíčku v ruce déle než ostatní kandidáti, to byla prověrka nelehká, ale zase zajímavá pro obecenstvo, které tak mohlo kromě napínavé podívané cítit ve vzduchu zápach pálící se kůže. Nejpevnější nervy a více štěstí než ostatní měl Eda, který zvítězil i podruhé. Třetí kolo požadovalo po kandidátech dobré znalosti historie Vontské organizace a tak následovalo sedm otázek, které se vázali s dějinami obyvatel Stínadel, kteří nosí hrdě na svých klopách špendlíky žluté barvy. Do třetice získal plný počet Eda a pojistil své první místo. Druhý nakonec skončil Chlebastick a bronz bral Paťák.
Pořadí v souboji o Velkého Vonta: 1. Eda 9 bodů, 2. Chlebastick 5 bodů, 3. Paťák 4 body
O Velkém Vontovi však rozhodl až závěrečný souboj a to vyjímání ježka z klece. V duelu tak svedli souboj úplně o vše Eda a Chlebastick. Za úplného ticha, které by se dalo krájet a přihlížení téměř stovky očí obdrželi oba dva stejnou verzi kovového hlavolamu Jana Tleskače. Úkol zněl jasně. Dostat ježka ze svého kovového pouzdra a vysloužit si tak nadvládu nad celými Stínadly. Suverénní výkon jako v prvních třech kolech si ve velkém finále předvedl Eda a dostal ježka z klece ven stejně rychle, jako to kdysi dělal sám Jan Tleskač. Novým vládcem uliček a Velkým Vontem se tak stal po zásluze Eda Kubík. Gratulujeme!
Slavnostně tak zazněla píseň Vontů a ke slovu byl přizván i speciální host Honza Burda, jenž býval téměř dvacet let pořadatelem starých stínadelských srazů v Třebíči. Došlo i na rozdání ocenění. Nejprve přišly na řadu Žluté kvítky, předané za dodržování jeho zásad, čestnost, kamarádství a další. Ty byli na klopu připnuty Terezce Dvořákové, Doře a Báře Botkovým. Březový lístek 1. stupně barvy zelené pak obdržel Ríša Zich, za vykonávání funkce vedoucího na letních dětských táborech a Březový lístek 6. stupně barvy karmínové Kamil Albrecht – Soki, za dlouhodobou činnost v SPJF a pořádání letních táborů a dalších akcí pro děti a mládež.
Po návratu na základnu se pak odpočinkového programu chopil Čáp, který nám připravil cestovatelskou soutěž, ve které jsme měli poznávat země světa podle fotografií a pak je přiřazovat na mapu do sektoru, odkud pocházela. Ač jsem některá místa sám osobně s Čápem navštívil, nakonec jsem je ani nedokázal identifikovat. Nakonec však v tomto zvítězilo po zásluze duo Soki – Rolf, které obdrželo cizokrajnou čokoládu, která za přispění kolektivu kamarádu byla na kusy rozporcována a „sežnrána“!
Závěrem bych chtěl podekovat všem, kteří se na programu podíleli, myslím že akce se vydařila a všichni odjížděli z Vysočiny spokojeni. Smeknout čapku za důmyslnou přípravu her si zaslouží zejména Soki, za další pomoc poté organizační tým ve složení Winoga, Čáp, Přema, Žluťásek, Doubravka, Ríša, Milča, Hanka, Maruška, Barča, Áďa a Týnka. Dále děkujeme třebíčské pobočce SPJF Halahoj a Vítkovi Oplatkovi za poskytnutí zázemí a dalšího vybavení. Osobně také Vaškovi Táborskému z vodáckého oddílu Žlutá ponorka za umožnění využít na část našeho programu klubovnu přímo ve Stínadlech i ukázku vodáckého muzea, které roku 1985 navštívil sám Jaroslav Foglar – Jestřáb. Tak to je konec přátelé, na viděnou brzy v křivolakých uličkách, či někde na vandru s SPJF.
